Co do adresy patří a co ne
Adresa URL má podle RFC 3986 omezenou sadu bezpečných znaků: písmena bez diakritiky, číslice, pomlčka, tečka, podtržítko a vlnovka. Vše ostatní se musí procentuálně kódovat, takže z české písmene ř vznikne dvojice bajtů zapsaná jako %C5%99. Adresa je pak sice funkční, ale v e-mailu, na papíře nebo v analytických přehledech je nečitelná a při ručním přepisu se láme.
Slug proto text nejdřív zbaví diakritiky. Technicky se řetězec rozloží do dekompozičního tvaru Unicode a odstraní se kombinující znaménka, takže č se stane c a ů se stane u. Pozor na výjimky, které dekompozice neřeší: německé ostré s a severská písmena se musí mapovat ručně.
Pomlčky, malá písmena a délka
Jako oddělovač slov se používá pomlčka, nikoli podtržítko. Vyhledávače pomlčku vyhodnocují jako mezeru mezi slovy, podtržítko spíše jako součást jednoho výrazu. Ve slugu se také mění vše na malá písmena, protože cesta v adrese je na většině serverů citlivá na velikost znaků a dvě varianty téže stránky pak působí jako duplicitní obsah.
Rozumná délka je několik slov. Celý nadpis převedený na slug tvoří adresy o osmdesáti znacích, které se špatně sdílejí a v mobilních výsledcích se stejně zkrátí. Vypuštění předložek a spojek text zkrátí, ale nesmí zničit smysl; pořadí slov je vhodné zachovat.
Změna adresy je vždy zásah do webu
Jakmile je stránka publikovaná a odkazovaná, není slug jen kosmetika. Změnou vzniká nová adresa a stará vrací chybu 404, pokud se nenastaví trvalé přesměrování stavovým kódem 301. Bez něj se ztrácí odkazy zvenčí, uložené záložky i historie v analytice.
U vícejazyčných webů se rozhoduje mezi přeloženými slugy a jednotnou anglickou variantou. Přeložené adresy jsou pro čtenáře i vyhledávače srozumitelnější, ale vyžadují párování jazykových verzí. Kódování celého názvu domény řeší punycode, ale pro cestu v adrese platí, že transliterace do ASCII je stále praktičtější než procentuální kódování.