Jednotková cena je jediné poctivé srovnání
Dvě balení stejného zboží se srovnávají výhradně přes cenu za stejné množství, tedy za kilogram, litr, kus nebo metr. Prodejce má u řady druhů zboží povinnost uvádět vedle prodejní ceny i měrnou cenu, protože právě ta umožňuje porovnat rozdílná balení. V praxi bývá vytištěná drobným písmem v rohu cenovky a snadno unikne pozornosti.
Výpočet je jednoduchý: cenu balení vydělíte jeho obsahem převedeným na jednotnou jednotku. Nejčastější chyba vzniká při míchání jednotek, kdy se porovnává balení uvedené v gramech s balením v mililitrech. U potravin se navíc rozlišuje čistá hmotnost a hmotnost po odkapání, což je u konzervovaného ovoce nebo luštěnin rozdíl klidně čtyřicet procent.
Proč větší balení nemusí být levnější
Předpoklad, že rodinné balení vychází vždy výhodněji, neplatí. Obchody vědomě pracují s tím, že zákazník tento zvyk má, a u některých položek nastavují jednotkovou cenu velkého balení výš. Zvlášť často se to týká zboží v akci, kde je zlevněné právě malé balení, a multipacků, jejichž cena se srovnává s cenou jednotlivého kusu v jiné akci.
Do rozhodování patří i spotřeba. Levnější kilogram nemá smysl, pokud polovina skončí v odpadu kvůli datu spotřeby, nebo pokud nemáte kde zboží skladovat. U čisticích prostředků a kosmetiky se navíc liší koncentrace, takže balení s nižší cenou za litr může vystačit na méně použití.
Shrinkflace a jak ji odhalit
Zmenšení obsahu balení při zachování ceny a obalu se označuje jako shrinkflace. Zákazník změnu nevnímá, protože sleduje cenu, ne gramáž. Typicky jde o posun ze 400 na 360 gramů nebo z jednoho litru na 900 mililitrů. Faktické zdražení přitom činí deset až patnáct procent.
Jediná spolehlivá obrana je sledovat jednotkovou cenu v čase, ne cenu balení. Pomáhá si u pravidelně kupovaných položek zapamatovat cenu za kilogram, protože ta odhalí i změnu gramáže. Pozor si dejte také na obaly s výrazně tvarovaným dnem a na váhu uváděnou na jiném místě, než na jaké jste zvyklí; obojí je způsob, jak zmenšení obsahu opticky zamaskovat.