Co WebP umí navíc oproti JPEG a PNG
Formát představil Google v roce 2010 a vychází z kompresních technik videokodeku VP8. Umožňuje ztrátovou i bezztrátovou kompresi, průhlednost přes alfa kanál a také animace. Podle měření Googlu je ztrátový WebP zhruba o 25 až 34 procent menší než srovnatelně kvalitní JPEG a bezztrátový asi o čtvrtinu menší než PNG.
Praktický přínos je hlavně v tom, že jeden formát zvládne obojí. Doposud se muselo volit mezi JPEG pro fotografie a PNG pro grafiku s průhledností, přičemž PNG s fotografií nabobtná. WebP nabízí ztrátovou kompresi s průhledností, což u ikon, log a produktových fotek na průhledném pozadí uspoří nejvíc.
Podpora v prohlížečích a jak nasadit záložní variantu
Formát dnes podporují všechny hlavní prohlížeče; Safari se přidalo s verzí 14 v roce 2020. Problémem tak zůstávají spíš starší zařízení, některé e-mailové klienty, tiskové workflow a redakční systémy. Pro veřejný web se proto hodí značka <picture> s prvkem <source type="image/webp"> a klasickým <img> jako záložní variantou.
Ověřit skutečný přínos je snadné — porovnejte velikost souborů a podívejte se na detaily s ostrými hranami. Rozumná kvalita se u ztrátového WebP pohybuje kolem 75 až 85. Nad tuto hodnotu roste velikost rychleji než viditelná kvalita. Maximální rozměr obrázku je 16383 × 16383 pixelů.
Na co si dát pozor při převodu
Převod z JPEG do ztrátového WebP je rekomprese, tedy ztráta na již ztrátovém základu. Artefakty původního souboru se do nového přenesou a přidají se nové. Kde je to možné, konvertujte z původního nekomprimovaného zdroje. U grafiky s ostrými hranami a textem sáhněte po bezztrátovém režimu.
Konverze prováděná v prohlížeči přes plátno navíc zpravidla zahodí metadata — EXIF s časem pořízení a GPS souřadnicemi, ale i vložený barevný profil. U fotografií pořízených v širokém gamutu se tím barvy posunou. U snímků určených na web to obvykle nevadí a ztráta polohových údajů je spíš žádoucí. Zpracování na straně klienta také znamená, že se soubory nikam nenahrávají.