Jak číst a psát římské číslice?
Římské číslice jsou způsob zápisu čísel, který vznikl ve starověkém Římě a používal se po celou dobu trvání římské říše i dlouho po jejím zániku. Dnes se s nimi setkáváme u letopočtů na památnících, na cifernících hodin nebo při označování kapitol a ročníků.
Základní znaky a jejich hodnoty
I
= 1
V
= 5
X
= 10
L
= 50
C
= 100
D
= 500
M
= 1000
Hlavní pravidla skládání
- Sčítání: Znaky se řadí za sebe od největšího po nejmenší a jejich hodnoty se sčítají (např.
VIII= 5 + 1 + 1 + 1 = 8). - Odčítání: Pokud je menší znak zapsán před větším, jeho hodnota se od většího odečítá. Toto pravidlo brání tomu, aby se stejný znak opakoval 4x za sebou (např.
IV= 5 - 1 = 4,IX= 10 - 1 = 9,XC= 100 - 10 = 90). - Opakování: Znaky I, X, C a M mohou být napsány nejvýše třikrát za sebou (např.
III= 3,XXX= 30). Znaky V, L a D se nesmějí opakovat vůbec.
Poznámka: Z výše uvedených pravidel vyplývá, že standardním zápisem lze vyjádřit nejvýše číslo 3999 (MMMCMXCIX). Pro vyšší čísla existují speciální způsoby (např. vodorovná čára nad znakem znamenající tisícinásobek), ale ty se v běžné praxi téměř nevyužívají.