Proč se věk nepočítá dělením počtu dnů
Nejčastější chyba je vydělit rozdíl dnů číslem 365 nebo 365,25. Výsledek je posunutý, protože rozložení přestupných let mezi dvěma daty není rovnoměrné. Správný postup je kalendářní: odečtou se roky, pak měsíce a nakonec dny, přičemž při záporném zbytku se vypůjčí z vyššího řádu, podobně jako u písemného odčítání.
Gregoriánský kalendář má přestupný každý rok dělitelný čtyřmi, s výjimkou celých století, která nejsou dělitelná čtyřmi sty. Rok 1900 tedy přestupný nebyl, rok 2000 ano. Rozdíl v délce měsíců pak znamená, že „měsíc" není pevná jednotka — od 31. ledna do 28. února je jiný interval než od 1. března do 1. dubna.
Narozeniny 29. února a co na to zákon
Lidé narození 29. února slaví v nepřestupných letech buď 28. února, nebo 1. března — je to věc zvyku. Právně je situace jednoznačnější: občanský zákoník u lhůt určených podle let stanoví, že konec připadne na den, který se pojmenováním shoduje s rozhodným dnem, a není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec na poslední den měsíce.
Věk se v českém právu nabývá dovršením příslušného dne, nikoli až následujícího. Zletilosti se tedy nabývá přímo v den osmnáctých narozenin. Stejná logika platí u hranic pro řidičské oprávnění, trestní odpovědnost nebo nárok na starobní důchod.
Praktická použití přesného věku ve dnech
Věk v dnech se hodí víc, než by se zdálo. Pediatrie pracuje u kojenců s korigovaným věkem, veterinární i lékařské dávkování se u malých dětí odvozuje od přesného věku, sportovní kategorie se dělí podle ročníku i podle data. Ve statistice se pro výpočty používá juliánské datum, tedy pořadové číslo dne, protože rozdíl dvou takových čísel je vždy přesný počet dnů.
Dopočet dnů do dalších narozenin naráží na jedno úskalí: pokud letošní datum narozenin už minulo, počítá se k datu v příštím roce, a ten může mít jinou délku. Podobně u přechodů letního času může u výpočtu z časových razítek vzniknout rozdíl hodiny, který se po zaokrouhlení projeví jako celý den navíc nebo méně.