Proč se hrubá mzda a fakturovaná částka nedají srovnávat
Zaměstnanci se z hrubé mzdy sráží 7,1 % na sociální pojištění a 4,5 % na zdravotní, k tomu daň 15 %. Zaměstnavatel navíc odvádí 24,8 % a 9 % nad rámec hrubé mzdy. Celkové náklady práce jsou tedy zhruba o třetinu vyšší, než co vidí zaměstnanec na výplatní pásce.
OSVČ platí pojistné sama a z jiného základu — vyměřovacím základem je podíl daňového základu stanovený zákonem, ne fakturovaný obrat. Konsolidační balíček tento podíl i minimální zálohy postupně zvyšuje, takže srovnání vycházející z čísel starých dva roky už neplatí. Aktuální sazby a minimální zálohy je nutné ověřit pro daný kalendářní rok.
Co se v hodinové sazbě běžně zapomíná
Zaměstnanec má nejméně čtyři týdny placené dovolené, náhradu mzdy v prvních dvou týdnech nemoci, nemocenskou, nárok na podporu v nezaměstnanosti a odstupné při organizačních důvodech. Živnostník nemá nic z toho. Chce-li si dopřát stejné volno, musí je mít v sazbě započítané.
Reálně odpracovaných dnů je v roce zhruba 220 až 230, ne 250. K tomu připočtěte neplacený čas na administrativu, akvizici a účetnictví, náklady na techniku, software, dopravu a pojištění odpovědnosti. Rozumný postup je vyjít z požadovaného čistého ročního příjmu a zpětně dopočítat sazbu, ne naopak.
Paušální daň a výdajové paušály jako dvě různé cesty
Paušální režim slučuje daň i obě pojistná do jedné měsíční platby a ruší povinnost podávat přiznání. Je rozdělený do tří pásem podle výše a druhu příjmů a je dostupný do ročního obratu dvou milionů korun. Nevýhoda je zásadní: v tomto režimu neuplatníte slevu na dítě, na manželku ani odpočet úroků z hypotéky.
Alternativou jsou výdajové paušály ve výši 80 %, 60 %, 40 % a 30 % podle druhu činnosti, u nichž strop odpovídá dvěma milionům příjmu. Kdo má nízké reálné náklady a zároveň chce využívat slevy, na tom bývá lépe s paušálem než s paušální daní. Rozhodnutí je zvlášť citlivé u příjmů kolem hranice pásem.